Těch, kteří cítí hluboký nesouhlas se slovy a činy Miloše Zemana, je v této republice mnoho. Jsou to všichni ti, kteří si selským ani akademickým rozumem nedokáží vysvětlit, proč si někdo v roli prezidenta tolik libuje v provokaci. Jsou to středoškoláci, vysokoškoláci, mladí rodiče, střední generace i senioři - zkrátka průřez společností. Ale bohužel jak už je tradičním jevem, v každém davu se najdou pitomci.
Dnes dopoledne jsem se zúčastnil na Národní třídě akce "Chci si s vámi promluvit, pane prezidente." Byl jsem příjemně překvapen tím, že více jak desetitisícový dav protestoval velmi kultivovaně. Jen trochu naivní výzva organizátora, aby se účastníci zdrželi pískání, se minula účinkem, nicméně zrovna pískání lze považovat za poměrně civilizovaný projev protestu. A tak tisíce červených karet a hvízdot ovládly na pár minut křižovatku Národní a Spálené a vyslaly vzkaz prezidentovi i společnosti.
Bylo zvláštní sledovat internetové diskuse, zvláště pak zde na iDnes.cz, kde Zemanovi zastánci tu zpochybňovali počet účastníků ("byl tam jen takový hlouček"), tu se tvářili, že šlo o nějakou školní akci ("byla to jen banda teenagerů, to mě nechává v klidu"), tu se tvářili, že všichni účastníci akce jsou "Schwarzenbergovi nacisti".
Na Albertově, kde už jsem nebyl, ale někteří jedinci neudrželi nervy na uzdě. Vidouce před sebou zdroj jejich pohoršení a spravedlivého hněvu, jalo se pár magorů projevit svůj názor vrhem vajec či jiných potravin. Nutno podotknout, že už před několika dny mě napadlo, že s tímto politickým přístupem si provokatér Zeman dříve nebo později vaječnou sprchu vyslouží. V žádném případě to ale neznamená, že bych s tímto projevem agrese souhlasil. Proto bych rád veřejně deklaroval, že ač jsem nesmířlivý Zemanův kritik, od dnešního incidentu na Albertově se zásadně distancuji. Takto politický protest vypadat nemá!
Nedělám si iluze, že jakákoli varianta slušného (a koneckonců ani toho neslušného) protestu cokoli změní na chování Miloše Zemana. Nevěřím tomu, že se ten pán jednoho dne probudí, a rozhodne se, že ode dneška chce svou funkci vykonávat s úctou, že chce lidi spojovat a chce jim jít příkladem. Ale snad i pod vlivem svátečního data věřím v občanskou aktivizaci. Věřím, že když se národ spojí a uvědomí si svoje hodnoty a priority, může dosáhnout svých cílů. Věřím tomu, že budeme-li si hromadně přát moudrého a slušného prezidenta, můžeme ho mít. Sice s největší pravděpodobností ne v dohledné době, ale třeba to vyjde za 3,5 roku.
Na závěr citace prezidenta Havla: "Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že něco má smysl - bez ohledu na to jak to dopadne."
Můj předchozí blog: Jirko Paroubku, díky!
