Budu bít ženy, pane prezidente

Hned zítra vyrvu, alespoň na čas, ze svých hluboce zakořeněných zásad tu, která praví, že ženu ani květinou neuhodíš. Léta jsem se jí držel a to včetně nezlidovělého dovětku, že dokonce ani tehdy, když si to zaslouží. Nyní ale nově inspirován logikou našeho nejvyššího ústavního činitele chystám změnu. Ženy budu bít s gustem a čistě dle subjektivního výběru a momentální nálady. Rád bych tím totiž rozvířil veřejnou debatu o tom, zda je vlastně vhodné ženy bít. Snad se tak díky mému hluboce promyšlenému triku nad sebou pokorně zamyslí všichni ti, kteří kdy nějakou ženu byť snad jen po hýždích něžně poplácali. A kdyby náhodou ne, tak tím alespoň ještě více naštvu své stávající nepřátele. A to za to přece stojí.

Ano, poněkud kostrbatá logika. Uznávám, že paralela vulgárních řečí a násilí na ženách je nadsazená. Možná by se mnohem víc hodila nějaká alkoholová. Jako že chlastat s kamarády soukromě, prosím, ale přijít navátý na veřejnou akci je prostě nevhodné. Ale na tohle téma už, věřím, zaznělo dost.

Neředěné buranství Miloše Zemana se rozhodlo dát se opět světu na odiv a tak jsme si mohli vyposlechnout z jeho úst slova, která sice většina obyvatel dobře zná a kde kdo je v soukromí sem tam i použije, ale od hlavy státu je ve veřejném proslovu nečekal asi nikdo. Což o to, stát se to může. Někdo by mohl zadoufat, že Miloš Zeman v rétorické zanícenosti zapomněl, že není v místnosti sám s redaktorem a několika členy technického štábu a hradního personálu, ale že jsou jeho slova vysílány éterem po zemi, již se rozhodl býti nejvyšším politickým reprezentantem. Bláhové naděje tohoto typu ale sám prezident ještě v rámci rozhovoru utnul. Mluví tak přece Karel Schwarzenberg.

Ale no tak, pane prezidente, máte se při svých přehmatech zapotřebí zaštiťovat svým někdejším soupeřem z prezidentské volby? Copak nejste dostatečně svébytný státník, abyste si zvládl své postoje a činy obhájit svými vlastními hodnotami?

Aha, tak ono to nebylo celé. On se pan prezident svým excesem pokoušel zalíbit příznivcům Karla Schwarzenberga. No, tohle by nesežral asi nikdo a tak hned vzápětí přichází slavností přiznání. Chtěl své odpůrce ještě více rozčílit.

Takže nějaké spojování národa, které by se od prezidenta chtělo čekat, ale od Miloše Zemana spíš nečekalo, se opravdu nekoná. Každý novinář pokládající nepříjemnou otázku je hlupák, každý kritik prezidentových činů či slov, je příznivcem či členem "zběsilé pražské lumpenkavárny". Ne, vážení spoluobčané, starého psa novým kouskům nenaučíme. Od starce se syndromem děda Vševěda sebereflexi čekat nelze. Kritika se nepřijímá a jedinou reakcí, kterou Miloš Zeman ve své výbavě má, je protiútok.

Třešničkou na dortu celé této epizody s několika vulgaritami, které i na fotbalovém hřišti zní nepatřičně, když jsou v doslechu děti, bylo vyjádření Hradu v reakci na bouři nevole, již prezidentovo bohorovné jednání vyvolalo. Prezident totiž přece otevřel důležitou debatu o tom, zda by politici měli vůbec takové hrubé výrazivo používat. Takový promyšlený katalyzátor společenské debaty by snad veřejnost měla kvitovat a ne se jen lacině pohoršovat nad jeho slovníkem. Beztak o něm doma v kuchyni mluví výrazivem ne o mnoho lepším.

No, ano, pane prezidente, někdy ano. Ale do rádia bych se to já styděl říct i jako obyčejný český Honza. A dokonce ani v tomto blogu mi to nepřipadalo vhodné.